Jaroslav Kavalir

 

Narodil se v roce 1926 v Marievsi u Chotěboře. Po vyučení radiomechanikem nastoupil do strojírenské firmy Echard, kde se staral o slaboproudé zařízení. Doma postavil malou větrnou elektrárnu, která zásobovala elektřinou domácnost, včetně čerpání vody. Později se začátkem televizního vysílání upravil televizor 4001 tak, že mohl při napájení z domácí sítě 12V přijímat televizní program. Výsledky zveřejnil v časopise „Amatérské rádio“ v článku „Televise na vítr“. Větrných elektráren postavil několik a největší byla postavena ve vesnici Střížov s výkonem 3kW, kterým se přitápělo v domě.

Po jednoroční praxi nastoupil v roce 1946 do Vojenského technického ústavu (VTÚ) v Podmoklech. V oddělení pod vedením Ing. R. Golickeho se seznámil s německou špičkovou vojenskou technikou. Po přestěhování VTU z Podmokel do Prahy na Jenerálku, byl pověřen vývojem letecké radiostanice Skřivánek pro větroně a zajištěním výroby v Tesle Brno.

Do Tesla VUST byl v roce 1953 převeden s kolektivem, který ve VTÚ řešil leteckou radiostanici Šárka, kde byl spoluřešitelem. V rámci NEP, kdy došlo k omezení vojenských programů, a začal vývoj nové moderní řady rozhlasových přijímačů, byl řešitelem kabelového přijímače MINOR a rozhlasového přijímače střední třídy již s příjmem VKV. Tyto přijímače byly následně po řadu let vyráběny v Tesle Přelouč. Při reorganizaci ústavu a jeho přestěhování na Novodvorskou byl v roce 1960 jmenován vedoucím útvaru mobilních radiostanic. Zařazení do této funkce vyžadovalo odborné vzdělání, a proto při zaměstnání absolvoval průmyslovou školu.

Pro potřeby spojení armádních velitelských štábů byl pověřen vývojem přenosné radiostanice s dosahem 10km, která měla fungovat jako prodloužení telefonního vedení v nepřístupném terénu. Tato radiostanice s krycím názvem SUK se vyráběla v Tesle Přelouč a vyvážela i do Jugoslávie. Pro zajištění spolupráce zpravodajských služeb vyvinul zařízení Svitava. Šlo o jednosměrný volací systém využívající k vysílání zakódovaných zpráv sítě rozhlasových vysílačů na dlouhých vlnách (Topolná) a tak pokrývající celou Evropu. Výrobou byla pověřena Tesla Orava.

Pro potřebu zajištění komunikace s motorovými vozidly bylo třeba zajistit spolehlivé spojení za jízdy a tak efektivně umožnit řízení jejich provozu. Byl pověřen vývojem vozidlové radiostanice VXN101. Po ukončení vývoje v souvislosti se Spartakiádou, bylo pak v poloprovozní výrobě VUST vyrobeno 100 kusů radiostanic. 50 pro vozidla ministerstva vnitra, 30 pro záchrannou službu a 20 stanic dostala taxislužba. Tím u nás začala éra rozvoje mobilních sítí. Sériová výroba těchto radiostanic pak po mnoho roků tvořila jeden z nosných programů v Tesle Pardubice. V síti provozované záchrannou službou Praha, se brzy objevila potřeba zefektivnit funkci sítě tím, že by dispečerka znala alespoň přibližnou polohu sanitek v terénu a jejich využití. Vyvinutý kodér DK21 byl doplněk vozidlové radiostanice. Na kodéru mohla posádka sanitky stisknutím tlačítek vyznačit polohu (Praha byla rozdělena na 10 částí) a stav tj. obsazený, prázdný v garáži. Potřebný počet kusů byl vyroben v poloprovozní výrobě VUST.

Pro nově budované sídlo Národního shromáždění (vedle muzea) bylo objednáno zařízení, které by registrovalo přítomnost jednotlivých poslanců při plenárním zasedání. Byl pověřen vypracováním návrhu a zajištěním výroby a montáže dvou souprav (pro Sněmovnu lidu a Sněmovnu národů). Zařízení byla vyrobena v poloprovozní výrobě VUST a umožňovala nejen registraci, ale po jednoduché úpravě i hlasování. Velký úspěch kinoautomatu na EXPO v Montrealu vyvolal pozdější požadavek na jeho mobilitu a jednoduché vybavení hlasovacích míst. Byl pověřen vývojem a zajištěním výroby takového zařízení. Podařilo se, a zařízení pak bylo s úspěchem používáno i v televizním seriálu „Počkej, já povím“ v režii Dagmar Novotné.

Když v Horních Počáplech dostavěli druhý blok elektrárny, tedy EMĚ2 potřebovali vzhledem k rozsáhlosti objektu zajistit dosažitelnost a spojení s důležitými pracovníky, kteří z provozních důvodů neměli pevné pracoviště. Vyvinul pro tento účel VOCAR, jednoduché volací zařízení (pager), které se spojení s telefonní ústřednou umožňovalo hovorové spojení s pohyblivými účastníky. Výroby se ujal výrobní závod Svazarmu a dodával zařízení dalším zájemcům.

Stále častěji docházelo k vykrádání pro veřejnost citlivých objektů (kostely, zámky, muzea apod.) a nebylo dost policistů, kteří by mohli zabránit této trestné činnosti. Na základě požadavku ministerstva vnitra byl pověřen vývojem zařízení, které by indikovalo narušení hlídaných objektů a signál přenášelo pomocí sítí VKV na dispečink policie. Výrovu zajišťovala Tesla Liberec.

Po spuštění televizního vysílání se zabýval příjmem signálu ve větších vzdálenostech od vysílače a v nepříznivých podmínkách. Svoje poznatky prezentoval v roce 1958 v knize „Dálkový příjem televise“. Záhy se objevil tlak veřejnosti na zlepšení příjmu v hornatých lokalitách. Pro Svazarm Semily proto vyvinul a zhotovil televizní převaděč. Na kopci nad městem na vhodném místě postavili přijímací rombickou anténu o rozměrech 60x30m a do připravené kabiny s vysílací anténou namontovali převaděč. Ve zkušebním provozy se ukázalo, že převaděč pokrývá dobrým signálem až 80% města. Tak dobrý výsledek odstartoval éru budování televizních převaděčů. Osobně zajišťoval výrobu a osazení na dalších 12 míst, nejvzdálenější byl v Humenném. Další výrobu převzala Tesla Radiospoj.

Pro nemocnici v Příbrami navrhl a zhotovil elektronický dávkovač kyslíku pro kojence v inkubátoru. Pro hvězdárnu v Ondřejově navrhl a zhotovil radiový přijímač s vysokou citlivostí pracující na velmi dlouhých vlnách od 12kHz do 50kHz pro příjem signálu přesného času. Přijímač přijímal spolehlivě signály z celé Evropy.

V roce 1984 Tesla zakoupila licenci na výrobu barevných obrazovek od japonské firmy Toshiba. Výrobou byla pověřena Tesla Rožnov. Bohužel nějakým nedopatřením se zapomnělo koupit i kontrolní box, kterým musí projít každá právě vyrobená obrazovka. Pro předpokládanou výrobní kapacitu bylo třeba 24 kusů boxů. Při cenovém rozboru se ukázalo, že nákupní cena je příliš vysoká a bude výhodnější zařízení vyrobit doma. Po dlouhých tahanicích byl vývojem pověřen VUST a na výrobě jednotlivých částí se podíleli různé závody Tesla s kompletací v Tesle Jihlava. Šlo tedy o mozaikovou výrobu v Tesle neznámou, která měla vysoké požadavky na úroveň dokumentace. Nakonec byl pověřen vývojem i zajištěním výroby prototypů v pěkně šibeničním termínu. Vyvinuté zařízení mělo objem 6m³ plných elektroniky (regulovaný zdroj napětí do 40kV a rovněž přepínač napětí 40kV a měřicí přístroje s citlivostí µA) a umožňovalo měřit až 60 parametrů obrazovky. Parametry zařízení kontrolovali i zástupci fy Toshiba a ocenili jeho kvalitu. Kompletace 24 kusů proběhla v Tesle Jihlava hladce.

Ve vodárenství bylo potřeba zajistit přenos hladiny ve vodojemu do čerpací stanice a umožnit tak ekonomické plnění vodojemu bez přečerpání. Tento úkol zajistil pomocí VKV radiostanic a jejich doplnění kódovacím zařízením. Jedním z největších projektů byl realizován v Liberci, kde údaje ze šesti vodojemů byly soustředěny na dispečink, kde na zapisovacích přístrojích byl v reálném čase zobrazován stav vody všech šesti vodojemů.

Na základě požadavků ministerstva vnitra vyvinul a zavedl do výroby malou moderní kapesní radiostanici s několika VF kanály a se špičkovými parametry. Radiostanice byla vyráběna v Tesle Přelouč a byla vyvážena pro potřeby policie i do NDR.

Navrhl sdělovací systém AUTOVOC, který byl do zkušebního provozu uveden v roce 1982 představoval ve své době pro motoristy skutečně revoluční prostředek k přivolání pomoci v nouzových situacích.

Problémy s dodržováním jízdních řádů v MHD si vynutily technické řešení. Proto vypracoval návrh systému, který pomocí kodéru připojeným k radiostanicím kontroluje polohu vozidel na trati a zobrazuje ji na přehledném displeji v dispečinku MHD. Současné údaje o poloze vozidel porovnává počítač s jízdním řádem. O případných odchylkách informuje počítač dispečera. Na vývoji magnetofonu pro hlášení zastávek a předávání zakódované polohy do kodéru spolupracoval s JZD Slušovice, které bylo dodavatelem magnetofonu.

Na svém kontě má řadu vyřešených tematických úkolů, zlepšovacích návrhů a autorských osvědčení a titul zasloužilý vynálezce s právem nosit zlatý odznak. Dále má řadu dalších vyznamenání. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl Jiří Hájek, diplomovaný technik

Okruh jeho pracovního nasazení byl neuvěřitelně široký. V oddělení, které vedl se dařilo a úspěchy, které se dostavovaly, byly dílem všech pracovníků. Dařilo se určitě také proto, že na všechno měl ty správné lidi. Nicméně koncepce, schémata, konstrukce, specifikace nových součástek včetně zajištění jejich výroby, odstraňování překážek z cesty a dosažení požadovaných parametrů zařízení to byla jeho parketa. Nikdy se nehádali o peníze, kterých bylo málo. V oddělení panovala příjemná a dělná atmosféra, stmelovaná pocitem dobře vykonané práce.

Po odchodu do důchodu v roce 1989 založil firmu „Kavalir elektronika“ a trochu změnil náplň práce.

Pro Dopravní podnik Metro vyvinul měniče napětí pro napájení radiostanic a zabezpečovacích zařízení a vyrobil potřebný počet kusů pro všechny vozy metra. Dále dodával různé napájecí zdroje pro strojírenské podniky. Vyvinul a vyráběl regulátory otáček pro vřeteno brusek do výkonu 5kW, Vyvinul a dodával měřič otáček pro krokové motory. Pro potřebu montérů brusek vyvinul a dodával měřič zakřivení, kterým bylo možno měřit zakřivení pracovního lože v délce 10m s přesností ±2µm. Pro ovládání obráběcích strojů dodával dálková ovládání s celou řadou funkcí, včetně zadávacího kolečka s magnetickou aretací 100 poloh na otáčku a výstupem RS232.

Je ženatý a má dva syny Jaroslava a Ladislava. Oba absolvovali vysokou školu a úspěšně pracují v oboru.

V roce 2019 sepsal knihu můj život s elektronikou. Galerie fotek ke knize Můj život s elektronikou.